Knižní byznys je v naší malé zemi opravdu tvrdý a ne každému se podaří svůj rukopis dotáhnout až do podoby fyzické knihy a dostat ho na pulty knihkupectví. Čeští nakladatelé o nové rukopisy a především nové a neznámé autory nejeví velký zájem. Více frčí zajetí spisovatelé a překlady zahraničních bestsellerů. Řešením pro nové autory je v takovém případě samonáklad, crowdfunding nebo zakázkové nakladatelství.
Jak ses k psaní vůbec dostal a co tě vedlo k tomu knihu napsat?
Jak víš, tak dělám kastelána na jednom velkém a hodně navštěvovaném hradě. A ta práce je někdy opravdu náročná, asi jako každá práce s lidmi. Při své práci toho dost vyslechnu nejen od návštěvníků, ale i kolegů, brigádníků, z vedení nebo z okolí. Někdy jsou to příjemné věci na poslech, ale někdy moc ne. Člověk toho tady za ty léta zažil opravdu hodně. Zkrátka jsem dospěl do bodu, kdy jsem potřeboval tyhle věci ze sebe vyfiltrovat. Jak píšu na svých sockách (sociálních sítích, pozn. redaktora) a v prologu románu Kastelán, psaní je moje terapie. A člověk se u toho psaní i pobavil.
Jaké to bylo napsat svou první knihu?
Byla to pro mě neskutečná úleva od všeho kolem. V sezóně jsem si po práci nebo ve svém volnu někam zalezl a psal jsem. V zimě to šlo podstatně rychleji. To psaní mi za ten asi rok pomáhalo zvládat práci a nevyhořet. Lépe řečeno nevyhořet znova. Můžu ale říct, že psaní samotné a dokončení rukopisu bylo na celé té cestě k finalizaci knihy to úplně nejjednodušší.
Jak to?
Teprve potom totiž následovala opravdová dřina a nervy. To jsem na začátku netušil. Nevěděl jsem, jak funguje český knižní trh a nevěděl jsem, jak knihu vydat. Jeden můj kamarád, také kastelán a spisovatel, a jeden můj hradní dodavatel mi v tom dost ze začátku poradili. Český knižní byznys je ale nemilosrdný, i když jsou lidé od knih velmi hodní. Tedy většina (smích).
Narážíš na něco konkrétního?
Tak trochu (smích).
A řekneš nám to?
Asi bych neměl, nechci nikoho hanit.
U nás můžeš. My jsme liberální studio a vše je povoleno (smích).
Dobře, ale zaručíš mi, že si mě pak nikdo nenajde (smích). Já jsem asi jako každý naivní nováček – autor oslovil v začátku několik nakladatelství, jestli by neměly o mou knihu zájem. Kniha se mi zdála dost unikátní tématem i tím undergroundovým zpracováním. Oslovil jsem jich asi pět, odpověděli mi jen z Labyrintu a negativně.
Pak mi kamarád doporučil Pointu (online nakladatelství pod skupinou Albatros Media, pozn. redaktora). Zaregistroval jsem se tam jako spisovatel, zaregistroval jsem u nich knihu, nahrál požadované ukázky, obálku, anotaci, popis knihy a spoustu dalších věcí, které po mně chtěli.
Po nějaké době mě někdo od nich kontaktoval, že potřebují ještě doplnit to a to a poslali mi návrhy smluv. Ty se mi moc nelíbily, protože jsem se tam uvazoval k práci na marketingu pro Pointu, k autogramiádám a veřejným čtením, na což samozřejmě nemám při své práci čas. Také byl velký problém s tím, že používám pseudonym a nechci ukázat tvář.
Ale nabízeli mi hezkou odměnu z prodeje, asi 20 %. Tak jsem smlouvy podepsal, sestavil jsem si na Pointě knižní tým (grafik, sazeč, redaktor, korektor atd.). Pointa mi nastavila, že po mě chce 1 000 ks výtisků, spočítalo se to a sečetlo a do crowdfundingu jsem šel s částkou asi 160 000 Kč, kterou jsem potřeboval od lidí vybrat.
Absolvoval jsem jeden workshop přímo od Pointy a dál pracoval na knize a sociálních sítích. Pointa velmi lpí na budování sítě kontaktů a followerů na Facebooku a Instagramu. Musel jsem dělat post plány na sociální sítě a předat jim ukázky příspěvků.
Vysávalo mi to energii, jen odepsat jim na email bylo pro mě náročné. No abych to zkrátil, ztratil jsem nakonec s Pointou trpělivost. Každá odpověď na můj email trvala hrozně dlouho a nic moc informací jsem od nich nedostal. Navíc jak jsem to kolem sebe pozoroval, tak na Pointě skoro nikdo z těch, které jsem sledoval, neuspěl. Prostě těch povinností tam bylo víc než užitku. Rozhodně víc než u samonákladu.
Do toho jste přišli vy (Sonet nakladatelství, pozn. redaktora). A moje kamarádka lomeno autorka z Instagramu, která právě na Pointě v crowdfundingu neuspěla, mi doporučila ještě jedno podobné nakladatelství, jako je Sonet. S Pointou jsem rozvázal smlouvy a projekt zrušil.
A pak jsi šel hned k Sonetu?
Přesně tak. Sonet zrovna v tu dobu založil své nakladatelství. Domluvil jsem, co bylo třeba, nechal si přípravné práce na knize nacenit, stanovili jsme počet knih na 300 kusů s tím, že 250 půjde do Kosmasu. A začalo se makat na knize. Redakce, korekce, zase redakce, mezi tím se doladila obálka, připravila se šablona na sazbu a začalo se sázet. Udělala se tiráž, přiřadilo ISBN, pak to redaktor ještě jednou nebo dvakrát opravil v sazbě a šlo to do tisku.
Jak dlouho ti to u Sonetu všechno trvalo?
Kupodivu docela dlouho (smích). Ale záhy jsem pochopil, že tahle sranda není žádná sranda. Redakce a korekce trvaly nejdéle – asi dva týdny. Text ale hodně prokoukl a dokonce se o několik stránek zkrátil. Sazba byla za pár dní a obálka za pár hodin vyladěná. Ilustrace jsem měl hotové, jen je grafik převedl do formátu knihy. Pak se už posílalo do tisku. I když to trvalo třeba měsíc od poslání rukopisu do Sonetu po poslání finální verze do tisku, tak mi to ušetřilo hodně nervů. Neměl jsem s tím starosti. Nevýhodou oproti Pointě nebo klasickému nakladatelství je fakt, že jsem si vše musel zacvakat. Ale kniha je na světě a já mohu oblažit čtenáře svým mozkovým blitím (smích).
Řekneš nám, kolik tě to celé stálo?
Uff. To nevím. Nepamatuju si to. Teď jsem platil tisk a to bylo asi 40 000 Kč. Ten zbytek si už nepamatuju. Sazba byla celkem levná – do 10 000 Kč, grafika skoro nic, protože jsem měl vše připravené. Nejdražší byla korekce a redakce. To bylo něco kolem 25 000 Kč. Takže asi do 80 000 Kč i s tiskem. Z prodané knížky mám 25 %, takže když se prodá všech 300 kusů, vrátí se mi nějakých 25 000 Kč.
To není moc dobrý výsledek, nebo je?
Vydal jsem knihu. A dostal jsem jí na pulty. To je dobrý výsledek. Když se vše prodá, zahučím tam jenom mínus 50 000 Kč. Ale je to pro mě reklama na další moje psaní. Navíc, když se kniha bude prodávat, udělám dotisk a zase se něco málo vrátí. A když jich nakonec prodám 2 000, už něco vydělám.
To bych ti přál. Co plánuješ psát dál?
Děkuju. Mám připravený materiál na druhý a možná i třetí díl kastelána. Mám tam ještě jeden složitý retrospektivní historický příběh a jednu pohádku. Ale nemám čas. Určitě bych chtěl psát dál, ale to ukážou až prodeje Kastelána. Pokud se to neprodá, tak budu těžko hledat motivaci k dalšímu psaní. Ale já tomu docela věřím. A jestli budu potřebovat zase terapii, tak to určitě naházím na papír (smích). Mimo to mám už připravený playlist na nahrávání alba. To jsem chtěl zfouknout v zimě, ale nebyl na to kvůli práci a knize čas, tak snad tuhle zimu něco nahraju. Ale k tomu ti nic neřeknu. To je zatím tajemství (smích).
Vím, že jsi všestranná tvůrčí osobnost. Máš tam ještě něco v plánu? Myšleno nějaký umělecký projekt?
Chtěl jsem udělat výstavu obrazů vytvořených pomocí umělé inteligence. Ta mě za poslední rok dost nadchla a trochu jsem si s tím hrál. Měl jsem připravenou výstavu asi 40 obrazů – “Praha očima umělé inteligence”. Ale nebylo kde, kdy a nebyly prachy na tisk obrazů na plátna. Odbor kultury mě nepodpořil a sponzory hledat nebudu. Dneska už je to out. Umělá inteligence sice frčí, ale je to už jen další naprosto běžná technologie. Nic nového pod sluncem a nic uměleckého.
Udělám si ale na AI určitě další ilustrace do další knihy a obálku alba. Tedy pokud na to vše dojde. Teď zvažuju, že v muzice spojím síly ještě s jedním kamarádem, bývalým kytaristou z jedné mé dávné kapely. Ve dvou se to lépe táhne a samotného to člověka tak moc nebaví. Ale to se uvidí. Upřímně se na to album a na to nahrávání strašně těším.
Na to se budeme těšit i my. Třeba ze Sonetu bude časem i hudební vydavatelství a vydáme ti to.
Hele to by bylo dobré, nebráním se tomu (smích).
19.6.2023, Sonet Studio
